Reklama
 
Blog | Karolína Katchaba Hrubešová

Zdravé BJÚTERÝ – BEZ DEŠTĚ BY NEBYLA DUHA…

a bez pekla ráj. Nedávno jsem někde ten citát někde zahlédla… a uvědomila si, jak moc je v něm pravdy.
Někdy se nám prostě nedaří, máme špatnou náladu, někdo nás zklame, zradí, zraní… někdy spadneme dokonce na samé dno. A pak přijde cosi… co nás zase nakopne a vykouzlí na tváři právě ten úsměv, jímž rozdáváme kolem sebe dobrou náladu.

Příklad za všechny – můj exmanžel (tehdy ještě přítel) se po roce vztahu (bylo mi necelých 19 let) se mnou rozešel s proslovem, že jsem tlustá a že vypadám jak chrochtající zvířátko (slušně řečeno). Do té doby bylo ve vztahu všechno fajn, jen jsme věčně chodili po hospodách, cpali se nesmysly a… přibírala jsem. Po těch krutých slovech jsem byla na dně, myslela jsem si, že je konec světa (co chcete, první vztah) Ale kousla jsem se, začala na sobě makat a ten slastný pocit, když pak miláček přišel a chtěl mě moc zpátky, byl k nezaplacení  Dala jsem mu ještě jednu šanci a ani dnes nelituji, protože( po x letech) se nám pak narodila moje milovaná Nellinka.

Tím návratem k němu však začal kolotoč jo-jo efektů, jelikož jsme drželi tu pauzu něco málo přes měsíc a já oněch 10 kilo shodila víceméně hladověním a hysterickými dvoufázovými tréninky (jo, jo… mladá a blbá). Váha mi vyděšeně začala skákat jak na houpačce a nebyl problém hned přibrat a vzápětí nato zhubnout. Holt v devatenácti ten metabolismus prostě jinak šlapal, že ano – ale postupem času to jaksi přestalo fungovat a kila se mě už držela a držela a nepouštěla…

A pak opět přišlo světlo na konci tunelu – pochopení, kudy cesta nevede, objev, že hladovka nic neřeší, ale hubnout se dá naopak dostatečným množstvím jídla – a ejhle, teď jsme všichni spolu na síti a ve facebookové skupině je nás dokonce pomalu 100 tisíc lidí zapálených pro stejnou věc – chceme být fit, zdraví a cítit se dobře! Kdybyste mi řekli v mých devatenácti, kam se holka, která byla jen šedá myš, nevýrazná a nesebevědomá, může dostat, a čeho může dosáhnout, vysmála bych se vám a šla se schovat se sušenkou a chipsy do pokoje. S nářkem, že budu opravdu moc ráda, když mě vezmou třeba… do kanclu. Aniž bych takovou práci chtěla nějak shazovat. Moje ambice tehdy prostě výš nesahaly.

Takže – nikdy se nevzdávejte! Když to dokážete, duha a ráj nakonec VŽDY přijdou! Držím vám pěsti, abyste dosáhli toho, co si přejete! Protože každá nereálná představa se může stát skutečností, když v ní budete věřit, budete o svůj sen bojovat a nevzdáte se.

Vaše Katchaba

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama