Tak mi párkrát přišlo, že je to pořád dokola a na jedno brdo… a nejspíš nejsem sama, kdo si to také myslí… O čem je řeč? Úterní blogy, které každý týden píšu a přidávám k nim fotku, co upoutá pozornost, že jsou na jedno brdo? Ano nebo ne? Jak to vlastně je? Začala jsem o tom víc uvažovat a napadlo mě, že je to třeba pravda. Že to, co vypotím, jsou jen možná další motivační „slinty“ typu: Buduj sebelásku, měj se rád, dělej věci, co tě baví… případně buď sám sebou, následuj své sny… Ale já se vážně snažím o víc!
Proč tedy dneska střílím do vlastních řad? Zamyslete se společně se mnou. Vadí vám motivační hesla? Nevadí? A když ano, tak co na nich přesně? Je to tím, že jsou tak přehnaně optimistická nebo až nereálná? Jsou ale tyhle citace vypreparované zrychleným životním tempem do základních pouček a hesel vážně tak nudné, prázdné, ohrané a trapné… nebo nám nejvíc překáží, že vlastně říkají „holou“ pravdu? Ano, jsou jich všude mraky a pomalu každý influencer dnes přidává ke každé své fotce nějaký krátký citát… ale přemýšleli jste někdy o tom, proč jsou právě citáty od nepaměti (už dávno před Starým Římem) tak oblíbené?
Citáty nás přece kromě jiného nabádají k tomu, abychom se svým životem něco dělali (případně to dělali jinak). A tak jsou tahle ponaučení i v mých úterních úvahách a textech, do kterých se hesla typu „měj se rád“ vždy snažím lákavě obalit (jak to ostatně právě po obalech protismyslně žádá ta komerční doba, co se snaží slova zkrátit na minimum) pro někoho na to jedno brdo nebo až zbytečně dlouhé… ale na druhé straně mě vaše reakce také přesvědčují, že pokaždé si tu někdo z vás najde něco pro sebe, něco odpovídající právě jeho životní situaci, že vás má zdravá bjúterý často nakopnou a motivují k práci na sobě (a teď nemyslím jen fyzickou stránku, ale především tu psychickou).
Takže jedeme dál!
Mám vás ráda, mějte se rádi.
Vaše Katchaba