„Mám hroznou depku. Celý život zápasím s nadváhou a vždycky jsem to nějak kočírovala, jenže teď už mám vážně moc a dva roky se snažím zhubnout, ale je to spíš horší než lepší. Stačí nějaké psychické vypětí a hned to řeším jídlem. Manžel si mě jako ženy přestal všímat, prakticky spolu žijeme jako dva kamarádi… už ani nevím, kdy jsme se naposledy líbali, o sexu ani nemluvě…“
Možná si někdo vybavuje tenhle někdejší příspěvek z naší facebookové skupiny o hubnutí zdravým jídlem (i jedno bjúterý na dané téma), tím spíš, že zveřejnit něco takového pod vlastním profilem vždy vyžaduje odvahu. Ale také to znamená, že dotyčné (dotyčnému) přece jen zůstává určitá dávka sebevědomí i odhodlání, aby se svou situaci pokusil řešit a požádal o radu a pomoc. Mimochodem – ačkoli takových příspěvků se na sociálních sítích nikdy neobjeví mnoho, má soukromá pošta je plná dopisů s podobným obsahem. Rozumím tomu a snažím se pomáhat a řešit věc komplexně. Tedy (coby výživová poradkyně) nejen sestavováním jídelníčků, ale také vysvětluji lidem s uvedenými problémy, jak začít pracovat se svou poraněnou psychikou. Abyste tomu lépe porozuměli, přečtěte si pokračování zmíněného příspěvku:
„Manžel mi řekl, že bych se sebou měla něco udělat a pár dní po posledním sexu někdy minulý rok (některé sexuologické prameny uvádějí, že lidé se značnou obezitou mívají v průměru sex sotva desetkrát do roka, dotyčná na tom tehdy byla ještě hůř – pozn. Katchaba) mi sdělil, že se musel hodně překonávat, aby to zvládnul. Bylo to jako bodnutí nožem přímo do srdce. Od té doby jsem uzavřená do sebe, nikam nechodím, doma si řekneme jen ty důležité věci kolem domácnosti. Já se snažím na všechno zapomenout na své zahrádce, ale v poslední době se mi to přestává dařit. Pořád myslím na jeho slova a říkám si – i kdybych zhubla, dokázala bych s partnerem ještě intimně žít?“
Vnímáte ten komplex problémů, který se na dotyčnou paní navalil? Naštěstí pochopila, že pokud bude onu bolest živit v sobě a nezačne své potíže řešit, nic se na manželově chování zřejmě nezmění. Ať už tomu muži rozumíme nebo ho odsoudíme (reakce u příspěvku byly tehdy většinou na straně nešťastné ženy a jako žena to chápu). Ale jedna věc je porozumět tomu, co se děje a proč a druhá je to změnit. Uzavřu-li se do sebe i se svým problémem, zakonzervuji ho v sobě a sebe v něm. A ačkoli u zmíněných potíží hraje stále největší roli psychika, objevují se navíc u obézních další sexuální komplikace včetně menší vzrušivosti kvůli neprokrvení pohlavních orgánů.
Existuje nějaká univerzální rada? Ano. Zhubnout. Nejen kvůli svému psychickému, ale i fyzickému zdraví. I když se svému partnerovi třeba líbíte právě s těmi kilogramy navíc. Takový je třeba příběh Kateřiny, která vážila v době svého druhého porodu dokonce 171 kilogramů! „Manžel mě zbožňoval. Miloval každý záhyb, každé kilo na mém obřím těle. I já se zamilovala a váhu neřešila.“ Katčin životní partner přitom váží jen 65 kilogramů. Když manželku zradilo zdraví, musela podstoupit operaci žaludku (podvázání) a pak shodila další kila díky naší skupině. Dostala se pod 100 kilogramů.. „Manžel tolik zbožňoval má kila – a teď šok! Ale i já si chci užívat života,“ říká Kateřina.
A jak tohle téma vidíte vy? Nebo pro vás zůstává tabu?
Vaše Katchaba