CO JE V SEXU PŘIJATELNÉ A CO NE?
Byli byste překvapeni, kolik dopisů na tohle téma dostávám. Někdy mám pocit, že bych si mohla otevřít sexuologickou poradnu. Pozor – nijak tím závažnost tématu nesnižuju a nezlehčuju, považuji ho za mimořádně důležité. Za kolik rozchodů, nevěr, trápení může sexuální nesoulad, případně nedostatek či nemožnost otevřené diskuse o něm, se zřejmě nedá vůbec vyčíslit.
O čem mluvím? Chcete příklad? Napsala mi Alena: „Skoro tři roky nám to od svatby s manželem klapalo po všech stránkách, i v posteli. Předem říkám, že nejsem v sexu nijak upejpavá, nějaké zkušenosti jsem už měla a přiznávám, že pustit si například před milováním dobré porno mě vzrušovalo a nastolilo kolikrát tu správnou atmosféru. Určitě jsem na dotyčné herečky nežárlila, i když představit si v podobné roli sebe sama vážně nedokážu… Ale k věci: na můj vkus měl trochu manžel zvláštní (naštěstí jen občasnou) zálibu v převlecích a nutil k tomu i mě – jednou třeba přinesl domů lékařské mundúry, jindy staré policejní uniformy, no kolikrát v tom bylo spíš hodně legrace na úkor sexu, ale smíchu není nikdy dost, tak proč se i takhle čas od času nepobavit, že jo? A pak se jednou stalo, že přišel z práce a z velkého batohu vytáhl divadelní kostýmy pro šlechtice a šlechtičnu a k tomu paruky (má známé v našem oblastním divadle)… no, proč ne, říkala jsem si. Jenže to nebylo všechno. Muž měl dost zvláštní přání, vlastně dvě – dámský kostým nebyl pro mě, ale pro něj a naopak – já měla být za chlapa! A v tom převlečení jsme měli dorazit na mejdan do divadla, kde, jak mi sdělil, se po představení bude konat skupinový sex. A ve svých rolích jsme měli setrvat až do konce a já se tam pomilovat s pár ženskými a on s chlapy… při sledování porna mi něco takového přece vůbec nevadilo! Ta představa pro mě byla ale najednou tak hnusná, že jsem se okamžitě běžela vyzvracet na záchod a už čtvrt roku na mě nesmí ten úchyl sáhnout! A ani nikdo jiný! Jenže vůbec nevím, jak se zachovat, když máme doma skoro dvouletého chlapečka a navíc mi na gyndě potvrdili, že jsem znovu těhotná. Co dělat, když mám pocit, že žiju s někým úplně jiným než doposud a notabene s cynickým a úchylným bláznem? Jak je možné, že jsem už dřív nepochopila, kam je manžel schopen zajít? Slibuje mi teď hory doly, ale můžu mu ještě někdy věřit?“
No, myslím, že pro ilustraci ten příběh úplně stačí a za sebe můžu říci jen jedno – dnes často vstupujeme do vztahů, kdy každý z partnerů má úplně jiné normy, co se v sexu může a co ne. A vůbec se to nemusí projevit hned… Co myslíte, může Alena manželovi věřit, že jí nebude do praktik, ke kterým má odpor? A že jí nebude nevěrný? Anebo ho má opustit a riskovat, že na dvě děti zůstane sama?
Přiznám se, že v tom mám sama zmatek, ale jedno vím určitě – čím dřív tenhle pár navštíví odborníka, tím lépe.
Vaše Katchaba