(KYBER)ŠIKANA, SEBEPOŠKOZOVÁNÍ A VOLÁNÍ O POMOC
O tom, co je šikana po internetu, šikana ve školách, v práci i jinde čteme pomalu každý den. Ale opravdu si dovedeme představit její následky? Pokud se nás to nějakým způsobem nedotkne osobně, myslím, že často ne. Ani já v tom neměla až tak úplně jasno, i když dopisů na tohle téma a proseb o pomoc nebo jen žádostí o názor, jak různé situace řešit, dostávám dost. A jednou se mi stalo, že jsem od členky naší skupiny, kterou dobře znám, zprostředkovaně dostala mail s příběhem, který mnou otřásl. Stejně jako přiložené fotky, z nichž jednu zveřejňuju – a ano, je to pro silné povahy! Každopádně myslím, že byste ten příběh měli znát taky, i kdyby jen pro to, abychom si všichni společně uvědomili, kam až šikana, v tomto případě vlastně „jen“ mezi dětmi, může zajít.
Dívce, které se to všechno přihodilo, budeme říkat Zdenka. Táhlo jí na třináctý rok (v tom období se dívkám děje spousta věcí a jsou značně přecitlivělé) a na internetu ji oslovil moc pěkný a o dva roky starší kluk. Brzy jí vyznal lásku. Svěřila se mámě a ta to vzala s láskyplným humorem: „Jsi hezká holka, lásek ještě bude… A na kluky z internetu si dávej pozor, když je neznáš!“
Trochu to všechno zkrátím. Ten kluk byla vlastně spolužačka, která se tak trochu nudila, někde jen stáhla cizí fotku a vlastně nějakou vstřícnou odpověď ani moc nečekala. Ale přepočítala se. Co teď? Zdenka těm sladkým slovům úplně propadla. Odpovídat jí ovšem byla zábava, zvlášť když se zamilovanost stupňovala. Podle všeho nakonec odpovědi krásného prince (říkejme mu Mirek) psal nejspíš celý tým, nicméně když Zdenka chtěla, aby za ní její ctitel přijel (je z malého městečka), řešení nebylo po ruce… a tak si dívenky vymyslely hodně krutý příběh. Mirek nemůže přijet, protože umírá na nevyléčitelnou chorobu. Zdence se zhroutil svět. Mámě se už nesvěřila a navrhla Mirkovi, že odejde ze světa s ním. A teď pozor – fiktivní Mirek to neřešil… Chtějme věřit, že mu to prostě jen celé přišlo absurdní a nevěřil, že by něčeho takového byla Zdenka schopna. Ale byla. A když ji nalezli v bezvědomí, nikoho nenapadlo, že se otrávila… naštěstí vyděšení viníci včas přiznali pravdu, lékaři se činili a Zdenka přežila bez následků.
Bez následků? Na těle ano, na duši ne. Zdenka začala trpět sebepoškozováním (ve škole se na ni totiž dívali skrz prsty a těm, co všechno způsobili, se vlastně nic moc nestalo). Co umí žiletka v rukou bezradného dítěte, vidíte právě na přiložené fotce. Nicméně psychologové zastávají názor, že člověk, který se sebepoškozuje, je na tom o hodně lépe než ten, kdo si sáhne na život. Proč? Volá o pomoc a chce žít. Ví, že na to má právo stejně jako ostatní a že není o nic horší než oni. Jen se v určité chvíli něco pokazilo…
Příběh má dobrý konec. Zdenka dnes s úspěchem studuje na střední škole a je v novém a dobrém kolektivu, s mámou jsou nejlepší kamarádky, jizvy se zacelily… a ta opravdová velká láska na ni určitě už čeká.
Slovo na závěr? Na začátku byl internet a šikana (za šikanu lze považovat i tu krutou hru, kterou spolužačky se Zdenkou sehrály). Já k tomu umím říci vlastně jen jedno – mluvte se svými dětmi o tom, čím se zabývají na internetu (samozřejmě mají právo na určitá tajemství) – a pokud budete mít jen trochu podezření, že je něco špatně, začněte to okamžitě řešit! Okamžitě! Možností je vážně dost, třeba na www.internetembezpecne.cz, na lince bezpečí a neváhejte se obrátit i na policii. Opravdu to má smysl!
Vaše Katchaba