To, že jdeš pomaleji než ostatní, neznamená, že do cíle nedojdeš.
Stále a pořád opakuji nejen v komentářích na facebooku, ale především v soukromých zprávách, že se nemáte srovnávat s jinými lidmi, u kterých při hubnutí vidíte pokrok, zatímco vám to stále jaksi nejde… Ano, začínali jste možná na stejné váze, při stejné výšce … ale zeptali jste se dotyčné osoby, jestli náhodou a jak dlouho netrápí své tělo dietami? (Postup, který vám určitě nedoporučuji!). Jak ona osoba dříve sportovala či nesportovala? Rozdílů mezi vámi může být celá řada – třeba zdravotní stav, psychické rozpoložení a celkový přístup ke zdravému životnímu stylu…
A už jsme opět u té nešťastné hlavy, že? Ach ty kruté myšlenky, že jsme k ničemu, že to nikdy nezvládneme, sebekritika na denním pořádku… A z toho pramenící depky a drancovaná lednice. Chleba se škvarky kropený slzami… Nebojte, taky to znám. Moc dobře, vážně v tom nikdy nejste sami. Proč ale Jarča odnaproti klidně spráská deset kremrolí, zalije je pivem a je hubená jak lunt? Prostě proto! Je to její věc, ne vaše! A nezapomeňte, že stejně tak, jako vy byste si přáli být v kůži někoho jiného nebo vypadat jako ta nenajedená Jarča, stejně tak si ten, kdo je na tom hůře než vy, může přát… Co? Aby vypadal jako vy a byl ve vaši kůži.
Každý máme své problémy, své démony – ale co je opravdu důležité? Nebýt na to sám! A najít si právě ty lidi, kteří při vás budou stát v jakékoli situaci nehledě na velikost vašeho oblečení a číslo na váze. Přátelé, kteří vám svou kůži sice nepůjčí, ale společně s vámi věří, že to dáte.
Vaše Katchaba