Reklama
 
Blog | Karolína Katchaba Hrubešová

Zdravé BJÚTERÝ – JIZVY ŽIVOTA

Dnes bude řeč o viditelných jizvách (ty neviditelné, skryté v nitru naší duše, probereme jindy). Všechny jizvy ale vždy něco znamenají a připomínají. Ty neviditelné i viditelné na nás prostě zanechal život.

Ať už je to jizva po čemkoli… většinou značí něco nepříjemného, bolestivého a něco, nač obvykle nezapomeneme.

Od šesti let mám jizvu přímo uprostřed čela (ne příliš hezkou díky „nešikovnosti“ mladého chirurga…). Způsobila jsem si ji sama, když jsem se z nevědomosti pověsila (prostě jsem se chtěla zhoupnout 🙂 ) na jeden konec činky ve stojanu na benchpress. Někdo na něj ovšem naložil větší váhu než na ten druhý. Stačilo málo (jako dítě jsem byla tintítko) a metrák železa zasypal mou, naštěstí hodně tvrdou hlavu. I když doktoři kroutili hlavou nad prasklou lebeční kostí a nechápali, že žiju a k tomu navíc hlasitě řvu… Co si pak vyslechl tatínek (jehož jsem tenkrát doprovázela do panelákového fitka v bývalé kočárkárně) od maminky, se nedá opakovat… Ještě donedávna jsem tu jizvu nenáviděla, styděla se za ni…

Další má jizva je po císařském řezu – taky nijak hezká, tím spíš, že mi pár dní po zákroku praskla. A ještě přes ní viselo to veliké břicho – opět se dostavila nenávist k vlastnímu tělu…

Ale víte co? Jizva na čele je pro mě připomínka někdejší dětské nevědomosti a třeba i proto jsem dnes víc opatrná na svou Nellinku. A jizva po císaři? Vždyť je to vlastně ta nejkrásnější jizva vůbec! Díky ní jsem přivedla na svět své největší štěstí!

A tak jsem nakonec dospěla… k názoru, který tu předkládám: Mějte své jizvy rádi, nestyďte se za ně, noste je klidně s pýchou i hlavou vztyčenou. A už vůbec ty viditelné jizvy, pokud to jen trochu jde, nezakrývejte! Vím, že to není vždy snadné, člověk se někdy nevyrovná například se strašnými jizvami po popáleninách… ale všechny jsou vaše, jste to zkrátka vy a vaše vzpomínky na vlastní minulost. I když bychom všichni někdy rádi některé z těch vzpomínek vymazali a nejednou nás budí ze sna. Staly se však naší (nedílnou) součástí – i ony nás stále utvářejí právě takové, jací jsme!

Máte taky nějakou podobnou jizvu? 😊 A jak jste se s ní vyrovnali?

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama