Reklama
 
Blog | Karolína Katchaba Hrubešová

Zdravé BJÚTERÝ – JSEM PLNÁ LÁSKY, ALE NIKDO O NI NESTOJÍ

Tu větu jsem si vypůjčila od Anduly, hrdinky své „obezitologické“ detektivky, ale čtu ji ve vašich dopisech a vzkazech hodně často. Prostě… pokud máte nějaká ta kila navíc (a je celkem jedno, jestli je těch kilogramů 10 nebo třeba 40 nebo… netřeba dál rozvádět), býváte leckdy přesvědčené (i přesvědčení) o tom, že se „nechytáte“právě kvůli nim.

I já takový pocit někdy zažívala na vlastní kůži… ale popravdě řečeno, dnes nemyslím, že by za to až tak mohl nějak zvlášť poměr mých špíčků a svalové hmoty. Ostatně, vdávala jsem se coby boubelka (ne že bych se na těch svatebních fotkách zrovna milovala, ale spíš mě vždycky vytáčí, jak jsem mohla takhle hazardovat s vlastním zdravím – těhotenská cukrovka na sebe samozřejmě nenechala dlouho čekat).
Jenže – není náhodou právě představa, že o nás a naši lásku nikdo nestojí, kolikrát spíš přesvědčením, že si to kvůli své nadváze vlastně nezasloužíme? Že když jsme selhali, co se nadbytečných kilogramů týče, musí nutně špatně dopadnout i naše pokusy o hodnotný vztah? A že tím pádem nestojíme za nic – tak kdo by nás vlastně chtěl, že jo?

Ta moje Andula má kamarádku Dášu, která po bouračce strávila dlouhé měsíce v rehabilitačním ústavu v Kladrubech. Za rok se jí podařilo shodit 30 kilogramů, i když ještě stále váží přes metrák. Ale představte si, že nemá nouzi o nápadníky, řádí dál na motorce a ve fitku se nestydí ukazovat svou na čtyřikrát přeraženou a operovanou nohu (a nejspíš by se nestyděla ukázat tam světu i svou operovanou pánev, kterou si roztříštila). Proč? No hlavně proto, že i když se s ní život nemazlil (chlapi také ne a navíc kvůli tomu úrazu přišla i o svou farmu), stejně se ho nebojí, věří si a má se stále ráda, protože ono opravdu nestačí mít rád jen ty druhé a poníženě čekat, jestli náhodou… Opravdu ne! Zapamatujte si to! A že by si taková ženská (platí i pro muže) už nikdy nezasloužila opravdu správného partnera? Ale jděte! Však ona si ho jednou najde a Andula taky. A kde začnou? Kde jinde než u sebe!

Všechno je v hlavě… kolikrát jste tu větu všichni už četli nebo slyšeli. Vážně to však není o hlavách těch druhých, co vás třeba zrovna nechtějí – ale právě o té vaší vlastní nešťastné hlavě zbytečně zakomplexované hlavě kvůli nějakým kilům! A že se vám kvůli nim opravdu smějí, ukazují si na vás, nechtějí se s vámi kamarádit? Možná, ale neměli byste se vlastním špekům nejdřív vysmát vy sami? Věřte, že se vám s nimi o to líp bojovat! Se zátěží (většinou zcela zbytečných) mindráků je to vážně mnohem těžší, než se zátěží i mnoha kilogramů navíc.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama