Reklama
 
Blog | Karolína Katchaba Hrubešová

Zdravé BJÚTERÝ – KDO SE SMĚJE NAPOSLED

ten se směje nejlíp, říká přísloví. Taky se vám smáli, jak vypadáte? Že jste věčná tlusťoška, velryba, hrošice, prasnice a bečka a že to tak zůstane, protože vy se sebou nikdy nic udělat nedokážete? A smějí se dál, když se snažíte o změnu? Říkají vám, že to stejně nedáte, odjakživa jste přece byla k ničemu? Pokud tohle všechno dokážete překousnout – a nic jiného vám nezbývá (!), vydržíte a nevzdáte se, budete se ale nakonec smát vy.

Vím, o čem mluvím a určitě nejsem sama. Dokonce bych řekla, že je nás většina – těch, nad jejichž nadváhou kdysi všichni zlomili hůl a vykazovali nám místo kdesi v pomyslném rohu… kam jinam bychom přece patřily s naším metrákem (a více) živé váhy, s našimi přetékajícími špeky, upoceností, bojácností, nejistotou a ponížeností navlečenými do nevzhledného pytlovitého oblečení (o šeredném prádle ani nemluvě)? To místo mohlo být u plotny, s hadrem v ruce, s mopem a koštětem, u žehlicího prkna… či zrovna nad špinavou dětskou zadnicí stejně jako nad čisťounkou postýlkou nebo učením dětí… a tam naše společenská hranice kolikrát končila… Odměnou byl většinou jen pokec nad kafíčkem se stejně postiženou sousedkou, nic víc. Pobrečet jsme si mohly leda tak do polštáře. A to všechno stále kolem dokola, dokud jsme si neřekly: DOST!

I potom se mnohým z nás dlouho dostávalo jen příkoří, ať už k tomu naše partnery a okolí vedly jakékoli důvody (třeba i ten, abychom ze samé samostatnosti třeba nezatoužily po změně)… dokud jsme to nedokázaly! Ale tíha té změny se vším, co ji provázelo, zůstávala prostě jen a jen na nás. Čím dřív jsme si ale dokázaly uvědomit, že náš problém nevyřeší nikdo jiný, než my samy, tím víc vzrůstala naše odvaha a lépe se nám bojovalo… A najednou naše úsilí začali oceňovat i ti, od kterých bychom to nečekaly a zaslechly jsme první – a tolik potřebná – slova chvály a pochopení…

Ano, je to opravdu jen na nás.  Ale vždycky to půjde líp tam, kde budeme cítit podporu. Proto je mi s vámi tak dobře. Dáváte mi sílu a nikdy se nevzdám. Věřím, že to cítíte stejně. Dáváme si sílu… A nezapomeňte, že kdo se směje naposled…

Vaše Katchaba

 

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama