Víte, co na co jsem přišla? Když se konečně přijmeme takoví, jací jsme, teprve pak jsme schopni se skutečně trvale změnit.
Že se opakuju? Ano – a s chutí to přiznávám. Tohle téma nenadhazuju poprvé (ostatně, upřímných úsměvů není nikdy dost).
Ale k věci – jistě to znáte – začarovaný kruh diet, lynčování se, nenávisti k vlastnímu tělu a k sobě samé. Sebevědomí se zmítá kdesi u dna. Jsem prostě jedna velká nula! Váha klesá a pak zase stoupá… dokonce i o dvojnásobek kilogramů, než se minulý týden propadla… a tak stále dokola.
A pak u mě přišel den D – prostě jsem si řekla, že je mi jedno, jestli zhubnu tolik a tolik (nebo ještě méně) kilo, jestli to bude za tři měsíce nebo tři roky… a uvědomila jsem si, že chci být na prvním místě už konečně šťastná, spokojená a především zdravá! Začala jsem se na sebe do toho zrcadla usmívat! Po hodně dlouhé době… Přijala jsem své nešťastné já právě takové, jaké v tu chvíli bylo a ejhle – zničehonic všechno začalo jít tak nějak lépe. A najednou mě bavila jak zdravá strava, tak cvičení a když jsem někde ujela nebo (ne)mohla cvičit, už jsem se nehroutila, ale řekla jsem si, že s dalším dnem přece přichází nový začátek.
O čem to je? Váš trpělivý úspěch si rád počká – a přijde až ve chvíli, kdy se přestanete bát selhání…
A ještě jedna rada. Začnete teď hned! Běžte k zrcadlu, usmějte se na sebe a řekněte si, že vy – ano, právě vy, co jste se ještě před chvílí považovala za velkou nulu – máte na všechno, co si umanete! Slyšíte? Někdo klepe na dveře… váš úspěch.
Vaše Katchaba