Je zhola zbytečné se ptát, má-li život smysl či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme. (Seneca)
Žijeme ve světě nekonečných možností, kde si můžeme vybrat, jakým směrem se chceme ubírat. Téměř cokoliv, na co pomyslíme, je možné. Tak proč čím dál více z nás ztrácí smysl života nebo trpí syndromem vyhoření?
Nedávno jsem četla článek o tom, že jsme jen diváci, pasivní publikum našich vlastních možných životů a skutečný život už vlastně ani nežijeme. Že se díváme na lásku v TV a sníme o dokonalém partnerovi, místo abychom lásku skutečně prožívali. Koukáme na sport v médiích, místo, abychom ho provozovali. Objevujeme krásy přírody z gauče… A tak dále. Dosadit do tohoto vzorce můžete opravdu spoustu věcí.
Ano, je v tom vážně hodně pravdy. Smysl života přece nejlíp nalezneme tak, že se ho aktivně zúčastníme! Že nebudeme pouhými diváky opravdového života, ale jeho herci! A tak vás vyzývám – Vzhůru do života! Nikdy není pozdě. Když chcete vědět, co je to tanec, zkuste vypnout taneční představení na obrazovce, i kdyby byla sebevětší a sebekrásnější a naučte se sami tancovat, ano, staňte se tanečnicí nebo tanečníkem! Prožitek je nesrovnatelný! Chcete zhubnout? Zhubněte a nesrovnávejte se s jinými! Přestaňte prostě už o hubnutí jen mluvit, závidět druhým jejich úspěch a snažte se být těmi, ke kterým nakonec budou vzhlížet ostatní – a motivujte je přitom k tomu, aby i oni šli dál a svůj sen přeměnili ve smysluplný život.
Vaše Katchaba