Reklama
 
Blog | Karolína Katchaba Hrubešová

Zdravé BJÚTERÝ – MUŽSKÝ MOZEK, ŽENSKÝ MOZEK A ŠUPLÍČKY PŘÍKOŘÍ

Kdysi jsem viděla zajímavé video v angličtině, kde jeden psycholog (jméno mi, bohužel, vypadlo z paměti) vysvětloval rozdíl mezi mužským a ženským mozkem (jen si na to vzpomenu a směju se, ale je v tom fakt hodně pravdy 😀 ). Tu odlišnost demonstroval na příkladu, jak obě pohlaví přistupují k řešení problémů. Jak? Lidský mozek se dle onoho vědce skládá z jednotlivých šuplíků, které otevíráme, pokud nějaký problém nastane.

Muž (vyskytl se problém): Otevře příslušný šuplík a komplikaci (třeba upomínku za elektřinu) vyřeší.

Žena: Je tu problém – sakraaaaa, je tu problém!!! Exekutor už určitě buší na dveře! Co jen já nešťastná budu dělat, když mi ty peníze budou chybět jinde?! Žena otevře několik šuplíků najednou a hledá, ve kterém z nich se skrývá nejlepší řešení. Jakmile uspěje, všechno ještě jednou zváží, případně složitě a rafinovaně ověří… Prostě žádná věda! Jasněže jsem to vyřešila! Připravím manželovi romantický večer s bůčkem a plzní, on sáhne do peněženky a já si tu vysněnou kabelku od Gucci stejně koupím :D!

Proč se chováme každý jinak? Z biologického hlediska je mužský mozek sice o něco těžší než ženský (což neznamená, že muži jsou chytřejší….neboooo ženy prohnanější  😀 ), ale ženský mozek obsahuje více nervových buněk, jimiž vedou jednotlivé vzruchy (No, podle mě tedy vzruch jako vzruch, ať u partnera nebo u mě, ovšem pořádný vzrůšo… to my ženy potkáváme i několikrát za den 😀 ).

V jednom místě je prý ale mužský mozek naopak „hustší“ než ten náš. A to v oblasti hypothalamu, kde sídlí centrum pudů, které člověka umí připravit na fyzickou a psychickou zátěž. Já ale u žen tohle místo (coby výživová poradkyně) vidím spíš jako centrum bodů než pudů – prostě v někdy v náročných chvílích zbodnu vše, co vidím – a zvlášť, když mám stres, špatnou náladu, jsem unavená, ale i když jsem například šťastná – zkrátka my, příslušnice něžného pohlaví, často své pocity zajídáme. Muži, jak známo, je spíše zapíjí :D. Další rozdíl že?

Ženy mají také lépe propojené obě mozkové hemisféry, což je důvodem, proč zvládají více činností najednou. Úplně to vidím – žena vaří, u toho kolébá malou holčičku, se synkem stíhá hrát Člověče, nezlob se, pračka spokojeně vrní a pere už druhou várku dětského oblečení, matka do toho začne utírat rozlité pití, ve kterém právě začali kraulovat barevní panáčci ze společenské hry… Idyla J. Muž? Buď vaří… nebo se stará o dítě… většinou dělá opravdu jen jednu věc a nijak se nestresuje tím, že další věci nestíhá. Jak já těm chlapům závidím! Občas bych chtěla být taky jako oni a necítit ten neustálý pres, že zrovna něco nedávám. Ujasnit si priority by to chtělo. A uvědomit si, že prádlo nemá nožičky… že zkrátka neuteče a chvíli počká.

A ještě něco.

Nejednou jste jistě slyšeli tu zdánlivě nevinnou otázku: – Co ti je? Pokud muž odpoví, že nic, tak mu většinou opravdu nic není…

A teď si ten rozhovor představte v opačném gardu.

Muž: – Co ti je, drahá?

Žena: – Nic.

Muž: – Ale ano, tobě něco je!

Žena: – Kdybys mě měl rád tolik jako dřív, tak bys to věděl!

Sečteno a podtrženo – té ženě tedy sakra něco je … 😀 ! A hned je tu rozpor – ač na nás naše matky už na pískovišti hovořily stejnou řečí, často já a partner komunikujeme zcela jinými jazyky. Jejich odlišnost se může pohybovat až na úrovních staroslověnštiny a afrického svahili. Muži jsou prostě přímí a nechodí kolem horké kaše. Žena naproti tomu chce, aby muž z bezvýznamného „nic“ poznal, že tu je prostě (velké) NĚCO. Začarovaný kruh, že? Proto ženám doporučuji – buďte ke svým mužům přímější – oni vážně často nechápou, že slovo NE přece v tu chvíli znamená ANO! Mužský mozek zkrátka začal pracovat se šuplíkem NE a skutečnou pravdu vůbec neřeší 🙂 ! A vy muži – píše se to a doporučuje přece dnes už všude – nezakrývejte před takovou náročnou životní pravdou oči, snažte se být vnímavější a trochu odolnější. Zkuste proto alespoň někdy svým ženám více naslouchat a semtam zapátrat, co by asi tak mohly opravdu myslet slovy NE, NIC MI NENÍ a podobně.

P.S.: A pak jsou v té ženské mozkové kredenci (alespoň tak to vidím já, psycholožka amatérka) ještě šuplíčky utrpěných příkoří. (Osobně jich vlastním asi 134 😀 ). Bez nich se většina žen prostě neobejde, i když je dokážeme otevřít až třeba po mnoha a mnoha letech… ale určitě v tu pravou chvíli!

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama