Reklama
 
Blog | Karolína Katchaba Hrubešová

Zdravé BJÚTERÝ – NEJHUSTŠÍ (HU)STORKA Z VÁLKY S OBEZITOU

Ne, není to překlep. Hustorka je prostě hustá storka… Že jsem si to právě vymyslela? No a? Copak to nesedí?

Jednu z opravdu hustých storek jsem nedávno zmiňovala v jednom blogu. Žárlivec nosil manželce dlouhých 8 let „zázračné“ prášky na hubnutí, dokud náhodou neprasklo, že se po dotyčném léku tloustne. Lék byl totiž určen ke zcela opačnému účelu, než muž předstíral. Skončilo to soudem. Jsou ovšem země, kde by za takový lék dali majlant, a ještě by všem odpadlo hodně práce. V Karibiku jsou stále ceněny švadleny, které ovládají umění vycpávek pod sukně – a nejen na zadečku (čím větší a oblejší, tím žádanější ) – ale i na bříšku, které musí (rovněž v ladném rajcovním oblouku) klesat až k těm nejintimnějším partiím. A to móda vychrtlých modelek zasáhla i tenhle ráj na zemi 🙂

Na jiných ostrovech, tichomořských, jsou v oblibě velké lidové veselice, k nimž patří i společná svatba více párů. O devět měsíců dřív tomu ovšem musí předcházet zvláštní rituál, při němž jsou panny nevěsty odvezeny na nějaký osamělý ostrůvek… a když se pro ně ženichové po mnohaměsíčním půstu vypraví, je to vždy na mnohem větší lodi. Ta původní by dámy neunesla. Ony totiž vlastně půstem netrpěly – tedy alespoň, co se jídla týká. Mladé Polynésanky byly pro své budoucí partnery doslova vykrmovány partou vyhlášených kuchařek do téměř gigantických rozměrů… prostě, co je doma, to se počítá.

A teď zatím nejhustší storka. Mám ji od starého pana plavčíka a je z doby vlády jedné strany. Vypravěč tehdy pracoval v lázních v  okresním městě, kterému železnou rukou vládl partajní tajemník, mezi lidem obávaný a neoblíbený. Proč? Byl hloupý, zlý a mstivý. Vizáží a objemem prý ten bafuňář připomínal hrocha a také mu tak říkali. Jeho manželka na tom s rozměry i povahou byla podobně. No, mě zase kdysi říkali velryba a věděli proč. Ovšem jsou zvířátka dobrá a méně dobrá…

Pan plavčík vyvěsil cedulku ZAVŘENO, protože bylo po návštěvní době a chystal se vypustit a vyčistit bazén, který nebyl příliš velký, ale dost hluboký. Vedly do něj kovové schůdky, co končily tak metr nad úrovní dna… Pak zaslechl funění a těžký dusot v chodbičce vedoucí od šaten. Vzápětí byl přimáčknut funkcionářem ke zdi se slovy: „Uhni, soudruhu!“ Plavčík namítl, že se bazén vypouští a je třeba řádně vydrhnout stěny i dno rejžákem nasazeným na dlouhé násadě. Madam tajemníková však zaprotestovala jadrným jazykem lidu, z něhož vzešla a dotáhla to až tak vysoko: „Ať nás moc nesere, Vildo, že jo!?“

Za chvíli se vznášela dvě mohutná těla obepnutá metry křiklavé látky na zelené hladině bazénu, který tu byl jen pro ně… a jež pomalu, ale jistě klesala a klesala.

Zkrátím to. První narazil pupkem na dno Vilda. Protože jako každý správný politik trpěl silným pudem sebezáchovy, vztyčil se okamžitě na zadní a valil se ke schůdkům… Uchopil je po stranách, ale vytáhnout se nedokázal a došlápnout alespoň na ten první už vůbec ne. Jeho manželka se o to ani nepokusila a zařvala na plavčíka: „Koukej to okamžitě zastavit, hajzle!“

„Nejde to,“ odpověděl plavčík. (Lhal.). „Voda se musí nejdřív vypustit.“ Snůšku nadávek, která se snesla na jeho hlavu, ignoroval. „Jen se pak hodně dlouho napouští… asi tak do deseti do rána to vidím.“

„Žebřík tu nemáš, soudruhu?“ zeptal se úlisně papaláš, když vyčerpal všechen slovník sprostých slov a pochopil, že je v pasti, z níž není cesta ven. „Ten by tě, soudruhu tajemníku, neunesl,“ opáčil plavčík familiérně. „Leda že bych poslal pro hasiče.“

„Zbláznil se? Jestli mě tu někdo takhle uvidí, okamžitě se rozvedu!“ začala vyhrožovat madam tajemníková. „A to tě přijde, Vildo, hodně draho!!“ zavyla.

„Tak já bych třeba přinesl něco na posilněnou,“ navrhl plavčík, který sestup do prázdného bazénu i výstup z něj ovládal mistrně. „Zůstaly mi ve skříňce nějaký jetý rohlíky… pak to tu rychle vydrhnu, na víc jak na dvě, tři hoďky to nevidím a můžeme začít napouštět. A kdybyste teď soudruzi potřebovali na kbelík… prostě do bazénu mi chc.. nebudete, rozumíme si, že jo?!“

„Jetý rohlíky?!“ vykřikla manželská dvojice unisono.

Samozřejmě, že přežili a stoupající voda (naštěstí v těch lázních opravdu hodně teplá) jejich mohutná těla nakonec osvobodila ze zajetí. Závěr? Madam po té lekci začala chodit na aerobik, vrazila peníze do bandáží a plastik a vedle těla zkultivovala i jazyk. A tak nějak i charakter. Po revoluci se dokonce stala vyhledávanou fitness instruktorkou. Manžel bral celou událost jako… taky bych ráda věděla. Nezměnil se. Dnes se prý natřásá a šíří strach dál – jen v jiné partaji.

A jestli máte nějakou hustou (hu)storku o hubnutí, sem s ní. Jsme přece na jedné lodi, mé krásné Polynésanky a všechny ostatní!

 

 

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama