Reklama
 
Blog | Karolína Katchaba Hrubešová

Zdravé BJÚTERÝ – NENÍ PROBLÉM JAKO… PROBLÉM

Tvoje problémy na moji hlavu! Každý z vás tuhle hlášku někdy zaslechl (ať už mířila přímo k vám nebo na někoho z vašeho okolí). Co tím chtěl dotyčný říci? I kdyby všechno myslel sebelíp, váš problém prostě znevážil. A třeba si vůbec neuvědomil, co právě prožíváte a neví, co vašim potížím předcházelo a nakolik se s jakýmikoli problémy umíte (nebo neumíte) poprat.

Denně se s tímhle „shazováním“ cizích starostí setkávám na sociálních sítích a samozřejmě i na naší facebookové skupině Jíme a hubneme s Katchabou (tím spíš, že nás je už 80 tisíc). Někdo se druhému prostě vysmívá nebo zpochybňuje jeho starosti. Uvedu velmi mírný příklad: slečna píše, že je nešťastná, protože nemůže shodit posledních pět či deset kilogramů… Ano, pro někoho banalita, ale pro dotyčnou bojovnici s nadváhou to může být vážně problém! A já té slečně naprosto rozumím – má za sebou třeba dlouhou cestu, léta válčila s nadbytečnými kilogramy (stejně jako třeba já) a když konečně pochopila, kde je zakopaný pes a úspěšně v té vyčerpávající válce shodila za dva roky víc jak 40 kilo (opět podobně jako já), v té poslední bitvě o dokonalost se jí nedaří, nedaří a nedaří – a třeba dokonce kolem sebe slyší kritiku na svou postavu (ano, i já se té největší „drbárny“ dočkala od svého okolí právě kvůli oněm posledním kilogramům). A jak to na skupině vypadá v praxi? Obvykle takhle: „Vaše problémy na moji hlavu, milá zlatá! Vy se tu potřebujete akorát předvádět! Jenže já dietou shodím 30 kilo a jakmile ní přestanu, naberu jich 40!“ Paní, která slečnu kritizuje, prostě ještě nepochopila, že po všech „zázračných“ dietách přichází jo-jo efekt Jak se někdo může trápit kvůli 5 kilogramům, když ona má přece mnohem větší problém? Opravdu větší? Těžší možná… ale i těch pár kilo dokáže kolikrát pěkně otrávit. Zkuste si dát do baťůžku deset půlkilových balíčků cukru a pohybujte se s nimi, třeba po bytě, dvě hodiny… No, vsadím se, že o nich budete ještě pár dnů vědět.

Každému z nás se prostě už stalo, že mu potíže ostatních (na rozdíl od těch jeho) přišly malicherné… ale proč vlastně? Kolikrát jen proto, že ten druhý prošel odlišnou výchovou, vyznává jiné životní hodnoty, zažil „jen“ složitější situace nebo se nedokáže rychle orientovat v nových podmínkách. Denně například trpělivě vysvětluju zájemkyním o hubnutí jídlem ty úplně základní principy (např. zásadně nehladovět) a vím, že to budu dělat stále dokola a dokola… a nevadí mi to. Přesto podobné otázky dohánějí některé jiné členky (většinou už veteránky) facebookové skupiny až hysterickým reakcím: „Už je to tu zase! To snad nikdy neskončí! Pořád se vyptávají na stejné pitomosti!“

Co je ale pro někoho pitomost, může znamenat pro jiného (a zvlášť začátečníka), opravdu zásadní problém. Ale proč se nepokusit o empatii a do člověka s potížemi se alespoň trochu vžít? Vida, on je ve stresu… Ano, je. Třeba proto, že se s ničím podobným nebo „horším“, co už potkalo vás, ještě nikdy nesetkal…

Každý prostě máme svůj jedinečný originální život, prožíváme své specifické radosti, ale také řešíme své potíže, a také dramata i boje… a stejně tak jim denně čelí všichni kolem nás. Vážně nejsem jediná, kdo má problémy? A co s tím? Opravdu to nevíte? I tuhle radu je třeba opakovat a opakovat, třeba donekonečna: – Pojďme se navzájem víc vnímat, podejme druhému pomocnou ruku, ignorujme klevety a zlé jazyky! Jiří Suchý v jedné písni zpívá, že trocha poezie nikoho nezabije…

Trocha empatie také ne.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama