Příliš mnoho z nás nežije své sny… protože více prožívá své strachy.
Pamatuji si na dobu, kdy jsem se zaujetím pro věc šprtala na kurzu výživového poradce, měla už dole nadbytečná kila a říkala si, jak by bylo fajn, kdybych to, co jsem zvládla a co mě baví, mohla předávat dál… třeba ve vlastních knihách a jak by bylo krásné sestavovat jídelníčky na míru, motivovat někoho a mít na sociálních sítích velkou skupinu, kde by se sešla bezva komunita lidi… Ovšem pokaždé jsem podobné myšlenky hned zavrhla – se strachem, ze přeci já tohle nikdy nemůžu dělat, že blbnu a že na to prostě nemám. Jako na spoustu dalších věcí.
Ano, žila jsem svými strachy víc než tím, co bych chtěla a mohla mít a snad i víc než touhou splnit si své tajné sny. Kdyby tenkrát nebylo mého manažera Honzy, který mě dotlačil do vydání první knihy (a pak dalších) a do toho, ať už konečně začnu lidem pomáhat, když se mi daří, tak… Tak bych teď zřejmě seděla někde v nějaké kanceláři jako šedá myška a snila dál. Znova děkuju, Honzo! Právě tenhle chlap mě totiž naučil, že strach z nové budoucnosti je sice pochopitelný a přirozený, ale že je vlastně zbytečný. Že zkusit se má všechno a ono to buď vyjde nebo ne. A že nezkusit nic je nejhorší. Musím opět souhlasit.
Co z toho vyplývá? Nenechte se omezovat svými strachy. Nebojte se změny! A pokud vám někdo nabízí pomocnou ruku a snaží se vás nasměrovat k úspěšnému splnění vašich snů – neodmítejte ji. Naopak – čapněte ho za tu ruku a nepouštějte se!
Vaše Katchaba