Reklama
 
Blog | Karolína Katchaba Hrubešová

Zdravé BJÚTERÝ – TAK UŽ, PROSÍM, POCHOPTE, CO JSOU A NEJSOU PRAVIDLA!

„Hele, támhleta prej drží dietu (Nesnáším to slovo, ale lidé ho s oblibou používají, pozn. Katchaba) a já ji viděla jíst čokoládu…“ Případně dotyčná spatřila provinilou nešťastnici v mekáči nebo s rohlíkem z bílé mouky v ruce.  Smrtelný hřích… „Hele a vona dře každej den ve fitku a teda jako, že by měla nějaký svaly, to se fakt říct nedá… Hele, dyť vona fakt nemá míry 90-60-90, tak jak vůbec chce někomu radit?“

 

Podobné věty kolem sebe slyším skoro dnes a denně –   směřují ovšem na adresu lidí, co na rozdíl od většiny kritiků alespoň něco dělají a snaží se. Někdy i na tu mou. Místy mi vážně přijde neuvěřitelné (možná i lehce děsivé, nebojím se dokonce říci šílené), jak dnes leckdo vnímá pojem „zdravý životní styl“. A jak možná vlastně vnímá cokoli v době, která stále víc vytyčuje všemu pravidla, počínaje třeba tím, co je vlastně… například rum a co tuzemák.  Ano, vážně mám chuť dát si panáka! 😀

 

Kolikrát mi píšete – Jéžišmarjá, já si dala pizzu, dortík, hamburger a já nevím co ještě, už dopředu se hroutíte a jste přesvědčeni, že nemáte právo pokračovat v nastoupené cestě a musíte ji vzdát. Porušili jste přece pravidla! Ale… vážně to chcete vzdát?  Kvůli jednomu úletu? Kvůli kousku mletého masa v housce? A není to spíš o tom, že si v hloubi duše uvědomujete, jak je život plný pravidel vlastně přitažlivý… právě proto, že je vážně nereálný? Vždyť já na něj stejně nemám, myslíte si, tak ta svatá pravidla budu alespoň porušovat fest!  Ne jednou, ale třeba pěti houskami a každou spláchnu panákem rumu! Ať žije anarchie, když toho po mně chcete tolik! Klidně se na všechno vykašlu…

 

Takže ještě jednou zdravý životní styl. Zkuste už, prosím, pochopit, co tenhle pojem vážně… neznamená. Co?  Určitě neznamená, že už si do konce života nesmíte dát nic z těch „prasečinek“, které číhají na každém rohu… prostě si je jednou za čas s radostí dopřejeme a pak zas delší dobu ne a pojedeme si své zdravé jídlo. I zdravé cvičení není o dřině s vyplazeným jazykem až do úmoru, abych už po měsíci hledala buchty na břiše (nebudou tam).  A o čem tedy je? Hlavě o pohybu! O takovém, co nám činí potěšení a my na lekce a tréninky chodíme rádi… Protože pokud tohle všechno úzkostlivě sešněrujeme do pravidel, ale neděláme to s přesvědčením, že je to pro nás a naší psychiku prospěšné, baví nás to a činíme tak především s láskou (a opravdová láska umí odpouštět prohřešky) , tak to všechno jaksi vede… víte kam. Do pr…… do záhuby jsem přece chtěla napsat. 😀 Já znám pravidla slušného chování! 😊

 

Ostatně důkazem toho, že nic se nemá přehánět, jsou například choroby jako ortorexie, anorexie a bulimie – neboli poruchy příjmu potravy. První z nich je patologická posedlost zdravou výživou a biologicky čistými potravinami. Anorexie zase spočívá v naprostém odporu pacienta k jídlu. Bulimie je definována jako záchvatovité přejídání a snaze mu čelit – zvracením, laxativy apod.

 

Takže si to shrneme – dopřávejte svému tělu zdravé potraviny ve zdravé míře, cvičte (nejen s cílem zhubnout, ale i pro příjemně nastavenou psychiku) a na Vánoce si klidně ten bramborovej salát s kilem majonézy a smaženým řízkem dejte – vážně vás to pro jednou nezabije, možná vás chytne žlučník. 😀 Mimochodem, často mi píšete, že jakmile jste se začali díky zdravému jídelníčku cítit lépe a začali jste hubnout, už na žádné výstřelky chuť vlastně ani nemáte – řekla bych tedy, že šlo spíš o to změnit své myšlení a nastavit si vlastní správný a hlavně udržitelný směr.  Nebo pravidla?

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama