Reklama
 
Blog | Karolína Katchaba Hrubešová

Zdravé BJÚTERÝ – UMĚT SE NADCHNOUT aneb BARUŠ A JARUŠ

Také znáte lidi, kteří se nedokážou pro nic a pro nikoho nadchnout? Na rozdíl od vás už totiž vědí, že svět je jedno velké utrpení, nic nemá cenu a vy ne a ne to pochopit. Tihle skeptici a popírači všeho úsilí sice nejsou pro vaši duševní rovnováhu a snažení až tak nebezpeční… jako například ti, co vám stůj co stůj brání něco (nebo všechno) ve vašem životě změnit a používají k tomu nátlak, vydírání i podrazy. Ale… chcete příklad?

 

Můj známý Jindra, ještě před půl rokem celkem sympatický chlap, zanevřel na všechny ženy světa. Proč? Baruš, se kterou si (po letech pečlivého hledání té pravé) plánoval společný život, dala nakonec přednost jinému. A teď Jindra kromě žen neguje cokoli včetně práce. Protože je dispečer v dopravní firmě, která rozváží jídlo, znamená to na pracovišti opravdu problém. (Na kterém ne, že ano?). „Kadeřnice mé ženy (uznávám, že to je sakra šajba – pozn. Katchaba) si objednala po promoci syna slavnostní svíčkovou pro celou rodinu. A Jindra k ní pošle vyjevenýho nováčka s hromadou párků v rohlíku! Já toho blba prostě vyrazím!“ nechal se slyšet další známý (šéf zklamaného nešťastníka) a pak mě poprosil, jestli bych s Jindrou třeba nepromluvila já, když ho ostatní nedokážou přesvědčit, aby se konečně sebral. Šla jsem na to mazaně: „Copak ti za všechno trápení nějaká Baruš stojí? To sis, Jindro, nikdy nevšiml, že třeba taková Jaruš je mnohem lepší než celá Baruš? A může na tobě odjakživa oči nechat? Pro ni by ses nedokázal nadchnout? Opravdu hodná a krásná holka krev a mlíko… a ty šílíš po tý vychrtlině Baruš!“

„Jaruš ode mě ve škole vždycky opisovala,“ namítl Jindra pohotově. Lepší špatný argument než žádný.

„No vidíš, od malička uznává, že jsi chytřejší,“ já na to.

„Jó? Cháchá! Jen aby si ospravedlnila, že se smí beztrestně podvádět…“ zaskřehotal dotčeně.

„Jaruš!?“ namítla jsem. „Jaruš by tě teda určitě nepodváděla!“

„Cháchá! Nepodváděla? Všechny jsou takový!“ zněla ublížená odpověď. „Zvlášť po třicítce!“
„Co to plácáš? Proč zrovna po třicítce, Jindro?“.

„Proč asi?“ Vyjel na mě. „Protože jim ujíždí vlak. Jako tý potvoře Baruš… Aúúúú!“ zavyl bolestně.

„Baruš možná! Ale Jaruš žádnej vlak neujíždí…“

„Všem ujíždí…“ zamumlal Jindra a svěsil hlavu.

„Mně teda ne!“ ohradila jsem se. „A Jaruš má náhodou srdce, aby bylo jasno!“

„Víme, kde mají ženy srdce!“ vyletěl najednou. „Cháchá!“

Otočila jsem se a práskla dveřmi. „Baruš, Jaruš, cháchá, všechny stejný, Jaruš, Baruš…“ slyšela jsem ještě na chodbě. V tu chvíli jsem měla pocit, že jsem právě unikla ze spárů šílence.

 

Uražená ješitnost sebestředného, opatrnického, mazaného a zastydlého puberťáka, který nechápe, že mezilidské vztahy a opravdovou lásku prostě naplánovat nejde (podobně jako spoustu dalších věcí – uznejte, jaká by to byla nuda) a tak své zklamání potřebuje vystavit před celým světem… napadlo mě, když jsem se uklidnila. Nic víc za tím vlastně není! A takovému člověku je jedno, že se s tím (třeba v práci) svezou i ostatní. A vlastně i ta opravdu hodná Jaruš… ale co vlastně nechápu na tom, že od Jindry utekla Baruš? Nadchl se pro ni alespoň trochu nebo si ten vztah jen tak nějak „vypočítal?“

 

P.S.:  Můj manažer Honza prý kdysi používal kartičku s nápisem: PŘIJMĚTE MOU HLUBOKOU SOUSTRAST. JEŠTĚ NIKDY JSEM O TAK VELKÝCH PROBLÉMECH NESLYŠEL. Říká, že jich rozdal dost. Hned bych Jindrovi dala jednu i za sebe. A co vy – kolik lidí, kteří dopředu vědí, že všechno dopadne špatně a nic nemá smysl a vnucují ten názor ostatním, znáte? Jistá jsem si každopádně jedním – je lepší se jim – nejen v práci, ale i v životě – vyhnout. Na to, co dělají špatně, musí totiž přijít sami.

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama