V životě máte vždy na výběr ze dvou možnostÍ: Buď se stanete pánem svého osudu, nebo obětí okolností.
Rodina, kamarádi, přítel/kyně, manžel i děti vám mohou dát do života stovky a tisíce rad, uslyšíte od nich spoustu názorů, můžou to s vámi myslet sebelíp, ale…
Ale?
Jediný, kdo může a musí rozhodnout o svém životě jste vy! Jak se v něm nadále budete vyvíjet nebo “potácet” je totiž zcela na vás. Opravdu na nikom jiném. A může jít o jakoukoli oblast – ať už je to v hlubokém soukromí, kdy třeba řešíte tak náročnou věc jako je opuštění partnera, protože vás psychicky (či nedejbože fyzicky) týrá… nebo se například zabýváte zdánlivě „okrajovým“ hubnutím a „bezvýznamným“ pohledem na sebe sama a na své místo v rodině, kolektivu, společnosti…
Pokud si zvolíte cestu, kdy jste pouhou obětí okolností (a nikoli pánem svého osudu), většinou s vámi nikdo nepohne. Ani druhá možnost ale není vůbec jednoduchá a v hlavě kolikrát máte (hlavně zpočátku) zmatek, smutek a trápí vás nejistota a mnoho dalších, často protichůdných pocitů. Někdy je však opravdu lepší být tak trochu “sobec”. Co tím chci říci? Že není na škodu myslet taky trochu na sebe a ne jen na všechny a všechno ostatní. Třeba na to, co na kterýkoli váš krok, postoj, čin řekne okolí. Uvědomte si, že žijete jen jeden život A ten by vám neměl protéct mezi prsty. Tak proč byste si ho, proboha, neměli i vy – trochu či pořádně – užít?
Važte si sami sebe!
Vaše Katchaba