Opět staré téma, ale stále mnoho důvodů, proč si ho zopakovat… Zvlášť, když bilancujeme ke konci roku, co se povedlo a co ne…
Taky si někdy říkáte, že byste raději chtěli být v kůži té či oné osoby? Že byste chtěli vypadat například jako… tamta modelka, která je přece naprosto dokonalá! Nebo byste si přáli být vyrýsovaní jako nějaký kulturista nebo bikina? Že byste byli zkrátka šťastnější, kdybyste se stali někým jiným nebo vypadali jinak?
Ale – co když ty vaše dokonalé vzory nejsou vůbec spokojení sami se sebou ani se svým životem. Co kdyby naopak chtěli měnit s vámi? Napadlo vás to někdy? 😊
Mnoho hvězd, slavných osobností, modelek, sportovců apod. se snaží své okolí nějak motivovat, ukázat jim, co umí nebo co dokázali a předvádějí to logicky v tom nejlepším světle (a přesto, že by nás všichni mohli seznamovat i svými špatnými zkušenostmi a zážitky, v dnešní době se to zkrátka, vyjma bulváru, zase až tak „nenosí“… a tak nejen úspěch, ale i pozlátko jsou prostě víc). I tito lidé mají ale své špatné dny…často mnohem horší, než si dovedeme představit. Právě proto, že jsou taky jenom a pouze… lidé 😊 Příklad? Slavná modelka (a herečka, filmová partnerka Johnyho Deppa), česká Pavlína Pořízková. Podepsalo se na ní nechtěné odloučení od rodičů, zpackaný únos za železnou oponu a jeho následky stejně jako skutečnost, že se coby dítě kdysi stala dokonce předmětem diplomatické roztržky mezi Švédskem a tehdejším Československem (před dětmi neutajíte nic). A ona si zatím přála jediné – být s mámou a tátou. Těžké psychické následky přes veškerý životní úspěch (ve čtyřiapadesáti se dokonce stala hvězdou plavkové reklamní kampaně) si nese dodnes.
Aporopó modelky… Jsou krásné, dokonalé, úžasná těla, krásné vlasy, make up atd., atd… Proč jich ale tolik trpí psychickými potížemi, poruchami příjmu potravy, proč se některé utápí v alkoholu a fetují? Co jich tolik vede k sebepoškozování? Proč jim často nevydrží vztahy? Nenapoví však právě tyhle otázky víc než odpovědi?.
A tak se zaměřím jen na jedno. Mnoha úspěšným lidem – ač se to zdá paradoxní – chybí sebeláska. A jako takoví obzvlášť těžce vnímají odmítání od okolí. Nedostatek uznání je někdy tím faktorem, který člověka nutí, aby se snažil za každou cenu dokázat, že si pozornost ostatních zaslouží. Obdivuhodné… Ale určitě to není recept na šťastný a spokojený život. Pokud se však v první řadě naučíme mít rádi sami sebe (ano, mnohdy je to celoživotní boj), i ostatní se k nám začnou chovat jinak a mnohdy dokonce právě u nás začnou hledat oporu.
A proto – nečekejte na to, až budete někým jiným…až shodíte těch zatracených 15 kilo, až si uděláte nové vlasy a až já nevím, co se stane… vždycky to budete VY a je jedno, jak budete zrovna vypadat nebo kde se zrovna budete nacházet. Pokud se nezačnete brát takoví, jací jste a nenaučíte se mít rádi, moc se toho nezmění…a věřte, že budete nejspíš nespokojení i v nové kůži. V nové? Jako byste nevěděli, že lidé mají jen jednu. Tu svou…
Mám vás ráda, protože jste svoji… každý jeden z vás.
Vaše Katchaba