Reklama
 
Blog | Karolína Katchaba Hrubešová

Zdravé BJÚTERÝ – ZAVDĚČIT SE VŠEM JEŠTĚ NIKDO NEDOKÁZAL

 

Skutečně svobodná a šťastná jsi ve chvíli, kdy ti začne být jedno, co si o tobě myslí druzí…

Ty jo, radši nebudu v práci před holkama jíst ani si do zaměstnání chystat krabičky s jídlem – hned by se mě vyptávaly, jestli držím další dietu.

Tu sukni si pro jistotu nekoupím, i když se mi tak líbí a padne mi- všichni by jen stejně očumovali moje tlustý stehna.

Radši budu mlčet a svůj názor si nechám pro sebe – zase by se mi smáli, že jsem blázen a že to, co říkám, je nesmysl… atd…  atd…  Znáte to? Taky jste si někdy ustrašeně namlouvali něco podobného? A co to vlastně bylo? Čeho se to týkalo?

A nebylo to hlavně ZBYTEČNÉ? Svět je přece odjakživa takový, že ať uděláte, co uděláte, vždy se najde někdo, kdo bude remcat, nesednete mu, nezavděčíte se a taky se určitě najdou lidé, co vás pomluví, i kdybyste byla sama Panenka Marie… My přece moc dobře víme, jak to bylo s tím Duchem svatým! Vykutálenej holoubek!  Je to všechno asi… normální. Normální? Ano, bohužel. Takže – opravdu není v lidských silách zavděčit se všem.  A jak z toho ven? Prostě cokoli děláte a neubližuje to ostatním, dělejte hlavně pro sebe! Ne pro ostatní nebo kvůli nim.

I já bych mohla vyprávět dlouhé hodiny o negativních a ublížených pocitech a myšlenkách… třeba kdy jsem se schovávala s jídlem, aby se mi neposmívali, že zase žeru…ve škole jsem proto například nikdy nejedla v jídelně. Oblečení jsem nosila o číslo větší, aby mi někde náhodou nevylezl nějaký špíček (no, spíš špek). Když jsem konečně shodila nadbytečná kila, staly se vděčným terčem kritiky mé vlasy (i dnes se s tím setkávám, kolikrát se můj účes řeší například na facebooku …podobně jako to, že při úsměvu většinou neodhalím zuby – nějak mi to prostě nejde –  a tudíž se určitě neumím upřímně smát). A našly by se i „nedostatky“ těžšího kalibru.

 

A víte co? Dříve mě to všechno kolikrát hodně mrzelo, i jsem si poplakala…ale pak jsem si řekla, že tohle vážně není řešení a že se začnu chovat tak, jak chci já a ne mé okolí. Přeji vám všem, abyste k tomu také došli a měli se v každé chvíli rádi, takoví, jací jste – protože pak začnete být skutečně svobodní a šťastní. A nejen to. Ve chvíli, kdy se tohle naučíte, jste právě učinili ten nejdůležitější krok k tomu, aby se začala naplňovat i vaše zdánlivě nesplnitelná přání.

 

Držím vám palce a do toho!

Vaše Katchaba

 

 

 

 

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama