ŽÁRLIVÝ PARTNER NECHCE, ABYCH O SEBE PEČOVALA
Žárlivost je hrozná vlastnost. Vím o tom svoje, protože žárlivá bohužel jsem a léta s tímhle svým nedostatkem bojuju. Jeden, tedy jedna v mém případě, se užírá a mučí těmi nejstrašnějšími představami, co všechno se děje za jeho zády… a hlavně nemá jistotu, že jo! Právě tu jistotu, kterou celý život hledá.
A když se nakonec uklidním, je mi jasné, že jistotu nebudu mít nikdy. Protože to prostě a jednoduše nejde. Co s tím, abych se z toho všeho nezbláznila? Dá se ne/jistota něčím nahradit?
Jedna z možností, pokud zcela nerezignuju (což bych nedoporučovala, pak budete rezignovat i na jiné věci) je důvěra. Věc, kterou není snadné v partnerském vztahu budovat. Protože předpokládá, že věřím nejen partnerovi, ale i – sobě. Ano, hlavně sobě! Přece nejsem tak hloupá, nešťastná a nepotřebná, abych si k sobě vybrala záletníka, podrazáka a lháře.
Příklad? Dopis od Ireny, podobných dostávám spoustu: „Po třetím klukovi jsme se s mužem rozhodli, že o další děti se už pokoušet nebudeme. Pepa je sklářský mistr, a protože jejich firma vyrábí krásná svítidla, pracuje manžel s partou někdy i delší dobu v cizině. Někdo prostě ty krásné lustry na místě smontovat a instalovat musí… Být doma se třemi raubíři vážně není žádný med, ale naštěstí mi ti dva starší už pomůžou, dokonce spolu chodí i na nákupy a malého Pepíčka dokážou i pohlídat. Vím, že se na ně můžu spolehnout. A tak nějak jsem si vždycky byla jistá, že spolehnout se můžu i na manžela. Ve všem, jestli mi rozumíte. I když je v zahraničí a ani na psaní moc není…“
Trochu to zkrátím. Zatímco Pepa montoval v Saudské Arábii lustry v paláci nějakého bohatého šejka, Irena se rozhodla, že už nastal čas, kdy by se mohla trochu víc věnovat sobě. Co to znamenalo? Především začít se shazováním víc jak 40 kilogramů, které tak nějak za dobu mateřství nabrala a začít víc pečovat o svůj vzhled. A když se manžel po dvou měsících vrátil domů, byla Irena o 10 kilo lehčí, protože celou věc začala brát vážně (a taky radostně, jak se mi svěřila). A přivítala Pepu ne v drdolu, ale s úplně novým moderním účesem a s pletí vyčištěnou od kosmetičky. Pěkné, že?
Ale pěkné to nebylo. „V tu chvíli začalo peklo. Manžel na mě nějakou dobu zíral s otevřenou pusou, a jakmile kluci s dárky zmizeli v pokoji, vyjel na mě: – Ty někoho máš? S kým ses tu kurvila, zatímco já na vás na všechny dřel? Pro koho to děláš?
Úplně jsem ztratila chuť vysvětlovat, že to všechno bylo pro něho. Ale jedním jsem si byla jistá vlastně hned – že neustoupím! Takže – já dál vařím zdravě pro sebe a děti, Pepovi zvlášť. Chodím do lesa na dlouhé procházky, většinou s kluky a s kočárkem. Starám se o své vlasy a pleť, zatímco manžel zahání chmury pivem. Celkem tichá domácnost. V posteli to neklape a dochází tam k dalším žárlivým scénám: – Od koho ses tohle naučila? No od koho asi… ale prostě na ty výpady neodpovídám. A dokonce se začínám těšit, až Pepa zase odjede…“
Kdo si v tom vztahu méně věří, co myslíte? A jak to v té domácnosti nakonec dopadne? Máte také zkušenosti s žárlivým partnerem? A jste žárliví?
Těším se na vaše odpovědi, pomáhají ostatním.
Vaše Katchaba