MÁM RÁDA ŽENY A BOJÍM SE TO PŘIZNAT
Ano, přes veškerou otevřenost, Pride pochody a Queer televizní pořady, demokracii, veřejné pochopení (i velké nepochopení, samozřejmě) a postoje vědců, kteří tvrdí, že s příchylností ke stejnému pohlaví se buď narodíme nebo ne, zůstává tohle téma stále velmi citlivé. Ani dopisů na ně nedostávám příliš, ale přicházejí s železnou pravidelností a nepochybně budou přicházet dál. Některé mi dokonce vyznávají lásku nebo se mě jejich pisatelky snaží svést. Vážně, nedělám si legraci. A lesba nejsem, mám ráda muže.
Nemíním tu ale lesbickou lásku nijak zvlášť rozebírat (i když se osobně domnívám, že k ní mohou vést i některá traumata v dětství a v životě vůbec) a jen připomenu, že ta věc je tu s námi určitě odjakživa – ostatně své pojmenování kdysi dostala po antické básnířce Sapfó, která žila na řeckém ostrově Lesbos. A milovala ženy, pochopitelně.
O co mi tedy jde? Zmíněné dopisy často zmiňují stejný problém – jejich autorky jsou lesbičky, ale stydí se ke své orientaci přiznat. Cituju z dopisu Olgy: „Od malička jsem věděla, že jsem jiná, někdy jsem si spíš připadala jako kluk, i když se za mnou kluci vždycky otáčeli a já si nakonec jednoho krasavce vzala… a věřila, že mě touha po ženách přejde. Máme s manželem tři děti, sex s ním mě někdy i těší, ale …“ Olga si na konec ve městě (je z Liberce, lesbičky na venkově to mají mnohem těžší) na inzerát našla přítelkyni, se kterou, jak píše, prožívá to nejkrásnější, co kdy mohla zažít. „Nevěděla jsem, jak moc dokáže láska naplnit život, až vztah s Monikou mi otevřel oči.“
Je Olga konečně šťastná? Ano. A proč mi píše? Protože je zároveň velmi nešťastná a bojí učinit nešťastnými druhé, až všechno praskne a vyčítá si, že podlehla konvencím a bála se léta vyjít vstříc svým skutečným touhám. Své děti miluje, manžela má moc ráda a váží si ho, jen neví, jestli je to skutečná láska… Začarovaný kruh?
Za sebe si myslím, že by se Olga měla poradit s odborníkem. Ne, jak řešit svou orientaci, ale jak se sama konečně smířit sama se sebou a seznámit své okolí se skutečným stavem věcí tak, aby tu pravdu dokázalo přijmout a vyrovnat se s ní. A obecná rada? Za svou sexuální orientaci se nestyďte a neváhejte se k ní přiznat! Ano, někdy to může být hodně těžké, ale to slovo Pride, které záměrně píšu s velkým písmenem, ačkoli se je hodně lidí stále spojuje s čímsi zvráceným, znamená Hrdost. Pravý opak Potupy. Hrdost na co? Na to, že zůstávám člověkem a tím pádem na sebe sama. A je úplně jedno, jestli mám ráda muže nebo ženy.
Vaše Katchaba