TAJEMSTVÍ Z NEJBOLESTNĚJŠÍCH BY NEMĚLO BÝT TAJEMSTVÍM. JDE O NAŠE DĚTI!
Dnes se chci dotknout jednoho z nejbolestnějších tajemství, s nimiž se mi některé z vás svěřily. Začnu ale jinde – nedávno jsem psala o problémech žen, které mají strach přiznat se k lesbickému zaměření. A uvedla jsem, že podle mého názoru nemusí být jejich orientace vždy vrozená, ale že k ní mohou vést i některá životní traumata. Proč si to myslím? Protože některé lesbicky zaměřené ženy zažily ve svém dětství nebo pubertě otřes, s nímž se opravdu nelze jen tak vypořádat a někdy na to nestačí ani celý život.
Co mám na mysli? Sexuální zneužívání. A to většinou někým velmi blízkým (nejednou vlastním otcem, ale i matkou nebo dalším členem rodiny, třeba strýcem), případně jinou autoritou, k níž měly coby děti nebo pubescentky důvěru (týká se i chlapců, viz případy, které otřásají katolickou církví).
Vůbec se nedivím, že reakcí na podobné trauma může být příchylnost ke stejnému pohlaví, případně sexuální nevyrovnanost, celoživotní odpor k sexu nebo naopak promiskuita. A někdy se dokonce oběť začne chovat podobně jako ten, kdo ji zneužil.
Nechci tu rozvádět jednotlivé případy, chce se mi plakat zvracet zároveň. Podle statistik Dětského krizového centra (DKC, zahrnuje období posledních dvaceti let) se každé páté dítě v ČR stalo obětí sexuálního násilí. Ano, každé páté!! A celá čtvrtina těchto dětí byla sexuálně zneužívána osobou blízkou nebo někým, ke komu dítě vzhlíželo jako k autoritě a mělo k němu důvěru. Nejvíce jsou přitom ohrožené děti ve věku 3-6 let. Počet případů každoročně vzrůstá.
Co mě na tom všem však šokuje snad úplně nejvíc? Rodiny, kde k sexuálnímu zneužívání dětí dochází, se nejednou snaží věci ututlat a zamést pod koberec. I po letech. Tam, kde jsou oběti větší a snaží se na problém nějak upozornit, je častým argumentem, že když se „to“ provalí, zničí zneužívaný rodinu.
Chci věřit, že kdybyste se s něčím podobným setkali, nebudete strkat hlavu do písku a začnete jednat. Okamžitě! Ve hře není je totiž něco mnohem důležitějšího, než vlastní – a velmi pochybný – klid. Co? Celý budoucí život člověka. A je snad něco důležitějšího?
Vaše Katchaba