SÍLA POMLUVY
Stalo se nám to všem a stává se to dál. Dokonce každý den. Co? No to, že někdo někoho, třeba vás, tebe, mně… pomluví. A když se nakonec ukáže, že ty řeči, kvůli kterým na vás lidé hledí úkosem nebo se vám dokonce vyhýbají, byly pomluva – tedy lež anebo skutečnost velmi, velmi překroucená, postavená z nohou na hlavu – stejně na vás něco z té špíny ulpí. A vy kolikrát ani nevíte proč.
Když jsem vydala svou první hubnoucí kuchařku, s pomluvami na mou adresu se doslova roztrhl pytel. První jsem zaznamenala hned na stránkách distributora. Oznamoval, že tehdy a tehdy vychází nová kniha. U toho je malá rubrika, která dává čtenářům prostor k hodnocení. Dáma, která s kritikou začala, údajně nic horšího o hubnutí a zdravé výživě než mou knihu nečetla… Zcela určitě ji nečetla vůbec, protože svůj příspěvek publikovala k datu, kdy kuchařka NEBOJTE SE JÍST – A HUBNOUT! ještě ležela zatavená ve fóliích na europaletách v tiskárně. Tudíž čtenářům v té chvíli naprosto nedostupná…
Jak má prvotina postupně nabírala na úspěchu (prodává se už čtvrtý rok a rychle se stala bestsellerem), dozvídala jsem se:
že jsem se kvůli knize vyválela s kdekým a rozbila několik vztahů a manželství, jen abych se proslavila
že se vydávám za někoho jiného, protože ve skutečnosti jsem pologramotná dvoumetráková rajda, která nikdy nezhubne, neumí umíchat ani vajíčka a všechny recepty někde ukradla a opsala
další varianta téhož byla ta, že jsem recepty odcizila nějakému ubohému kuchařskému géniovi závislému na mých špecích a donutila ho, aby autorství a všechen svůj majetek přepsal na mou osobu (následně jsem ubožáka nechala zavřít do blázince)
že vůbec nejsem pologramotná rajda, ale nešťastný přeoperovaný chlap, který se snaží nalézt svou skutečnou identitu v uměle vytvořeném těle ženy
a právě v tu chvíli jsem kvůli pomluvám jednou provždy přestala brečet, trápit se a nevěřit si, protože větší blbost na svou adresu jsem už prostě slyšet nemohla.
A vám doporučuji totéž – jediná obrana proti pomluvám je na ně prostě… kašlat. V době kovidové je to o to snazší (omlouvám se za ten pokleslý humor). Ale vždycky na podzim (nevím, proč to tak je), dostávám záplavu stížností právě na pomluvy, falešná nařčení a podobně. Zřejmě jsme ke konci roku všichni víc přetažení a potřebujeme si ulevit – i pomluvou.
Víte, co by mě ale zajímalo? Proč mě ještě nikdo nepomluvil, že často pracuju a dřu na sobě i víc jak 14 hodin denně, že kolikrát nevím, co je víkend, že jsem kolikrát hodně přetažená (a párkrát kvůli tomu byla dokonce nemocná), že takhle jedu už řadu let – a že právě proto jsem dokázala, co jsem dokázala.
Ale třeba se té pomluvy taky dočkám.
Vaše Katchaba